Lily se dozví že je čarodějka

27. září 2014 v 22:03 | Lilynka |  Lilinka
Dvě dívky se houpaly sem a tam, a zpoza skupinky keřů je pozoroval vyzáblý kluk.
Jeho černé vlasy byly příliš dlouhé a jeho oblečení se k sobě nehodilo, až to vypadalo, že je tomu tak záměrně: příliš krátké džíny, ošuntělý, příliš velký kabát, který mohl patřit dospělému muži, a podivné pytlovité tričko.
Snape nevypadal starší než devět nebo deset let, nažloutlý, malý, šlachovitý. V hubeném obličeji se mu zračila nepopiratelná chtivost, když sledoval mladší z dívek houpající se výš a výš než její sestra.
"Lily, nedělej to!" zaječela ta starší.
Avšak když byla houpačka co nejvýš to šlo, dívka z ní vyskočila a vylétla do vzduchu, docela doslovně vylétla, vymrštila se proti nebi s hlasitým výkřikem veselí, a místo toho, aby dopadla na asfalt na hřišti, vznesla se jako akrobatka do vzduchu, nějakou chvíli zůstala nahoře a zlehka přistála o kus dál.
"Máma říkala, ať to neděláš!"
Petunie zabrzdila se skřípavým zvukem houpačku podpatky svých sandálů a vyskočila s rukama v bok.
"Máma řekla, že to máš zakázané, Lilly!"
"Ale já jsem v pohodě," řekla Lilly a stále se chichotala. "Tuny, podívej na tohle. Koukej, co dokážu."
Petunie se rozhlédla, hřiště bylo opuštěné krom jich samotných a Snapea, ačkoliv o něm dívky nevěděly.
Lilly zvedla spadený květ z keře, za kterým číhal Snape. Petunie postoupila dopředu, evidentně rozpolcená mezi zvědavostí a nesouhlasem. Lilly počkala, až byla Petunie dostatečně blízko, a pak napřáhla svou dlaň. Měla v ní květ, který otevíral a zavíral své okvětní lístky, jako nějaká podivně tvarovaná škeble.
"Přestaň s tím!" vykřikla Petunie.
"Vždyť ti to neubližuje," řekla Lilly, ale znovu zavřela ruku a hodila květ zpět na zem.
"Není to správné," řekla Petunie, přestože její oči sledovaly let květu na zem, a zaváhala. "Jak to děláš?" dodala a v jejím hlase zřetelně zazněla dychtivost.
"To je snad jasné, ne?" Snape se už nemohl déle ovládat a vyskočil zpoza keřů.
Petunie vyjekla a utekla zpět směrem k houpačkám, ale Lilly, ačkoliv byla určitě také vyděšená, zůstala stát tam, kde byla.
Snape vypadal, že se stydí za svůj zevnějšek. Jeho nažloutlé tváře lehce zčervenaly, když se díval na Lilly.
"Co je jasné?" zeptala se Lilly.
S nádechem nervózního rozčilení Snape pohlédl na vzdálenou Petunii, která se teď krčila u houpaček, pak snížil hlas a řekl:
"Já vím, kdo jsi."
"Co tím myslíš?"
"Ty jsi… jsi čarodějka," zašeptal Snape.
Vypadala dotčeně.
"Tohle není zrovna moc hezké někomu říkat!"
Otočila se a uraženě odcházela směrem k své sestře.
"Ne!" řekl Snape. Nyní úplně zrudl a Harry se divil, proč si nesundá ten podivuhodně velký kabát, pokud to však nebylo kvůli tomu, že nechtěl, aby bylo vidět tričko pod ním. Vydal se k dívkám směšně podobný netopýrovi stejně jako jeho starší já.
Sestry si ho s nelibostí prohlížely, obě seděly na jedné houpačce jako by to bylo bezpečné místo k útěku.
" Ty jsi," řekl Snape Lilly. "Jsi čarodějka. Nějakou chvíli jsem tě sledoval. Ale není na tom nic špatného. Moje máma je taky čarodějka a já jsem čaroděj."
Petuniin smích byl jako sprška ledové vody.
"Čaroděj!" vykřikla, odvaha se jí vrátila, jen co se vzpamatovala ze šoku z nečekaného příchozího. "Já vím, kdo jsi. Jsi ten Snapeovic chlapec! Žijete dole na Tkalcovské, u řeky," pověděla k Lilly a bylo jasné, že tato adresa pro ni neoplývá zrovna dobrou pověstí.
"Proč jsi nás šmíroval?"
"Nešmíroval jsem," řekl Snape, rozpálený a zahanbený, se špinavými vlasy v jasném slunečním svitu. "Tebe bych rozhodně nesledoval," dodal nevraživě, "ty jsi mudla."
Přestože Petunie evidentně nerozuměla tomu slovu, těžko mohla přeslechnout tón, jakým bylo řečeno.
"Lily, pojď, odcházíme!" vyštěkla pronikavě.
Lily poslechla svoji sestru, zírajíc na Snapea, zatímco šly pryč.
Stál tam a díval se, jak prošly brankou hřiště, a Harry, který jako jediný zůstal, si všiml Snapeova hořkého zklamání a pochopil, že Snape si tento okamžik plánoval již dlouho a že se nepovedl podle jeho představ…
"… a Ministerstvo tě může potrestat, pokud budeš čarovat mimo školu, dostaneš dopisy."
"Ale já jsem čarovala mimo školu!"
"U nás to nevadí, my ještě nemáme hůlky. Oni tě nechají na pokoji, dokud jsi dítětem a nemůžeš tomu zabránit. Ale až ti bude jedenáct," pokýval důležitě, "a začnou tě učit, pak musíš být opatrnější!"
Chvíli bylo ticho. Lilly zvedla spadlou větvičku a zakroužila s ní ve vzduchu. Pak větév upustila, předklonila se k chlapci a řekla:
"Je to skutečné, že ano? Není to vtip? Petunie říká, že mi lžeš. Petunie říká, že nejsou žádné Bradavice. Jsou skutečné, že ano?"
"Pro nás ano," řekl Snape. "Pro ni však ne. Ale my dostaneme dopisy, ty a já!"
"Opravdu?" zašeptala Lilly.
"Určitě," řekl Snape, a i přes jeho špatně ostříhané vlasy a podivné oblečení to vypadalo, že se před ní rozvíjí zvláštně působivá osobnost překypující důvěrou ve svůj osud.
"A skutečně je přinese sova?" zašeptala Lilly.
"Obyčejně ano," řekl Snape. " Ale ty ses narodila mudlům, takže vás navštíví někdo ze školy, aby vše vysvětlil tvým rodičům."
"A záleží na tom? Že mám za rodiče mudly?"
Snape zaváhal. Jeho černé oči, dychtivé v zelenavém přísvitu, se pohybovaly přes její bledý obličej a přes její temně červené vlasy.
"Ne," řekl. "Nezáleží na tom."
"Dobře," řekla Lilly uvolněně, bylo zřejmé, že si dělala starosti.
"Ty máš spoustu magie," řekl Snape. "Viděl jsem to. Vždy, když jsem tě sledoval…"
Jeho hlas zeslábl; ona neposlouchala, ale natáhla se na zemi pokryté listím a dívala se na klenbu z listů stromů nad sebou. Sledoval ji stejně nenasytně jak předtím na hřišti.
"Co u vás doma?" zeptala se Lilly.
Mezi jeho obočím se objevila drobná vráska.
"Fajn," řekl.
"Už se tedy nehádají?"
"Ale jo, hádají," řekl Snape. Zvedl hromadu listí a začal ji nevědomky trhat na poloviny. "Ale nebude to dlouho trvat a budu pryč."
"Tvůj táta nemá rád kouzla?"
"On nemá rád vůbec nic," řekl Snape.
"Severusi?"
Lehký úsměv se mihl Snapeovi po tváři, když vyslovila jeho jméno.
"No?"
"Vyprávěj mi znovu o mozkomorech."
"Co o nich chceš ještě vědět?"
"Pokud budu čarovat mimo školu - "
"Za něco takového tě nepošlou k mozkomorům! Mozkomoři jsou pro lidi, kteří jsou skutečně zlí. Střeží kouzelnické vězení, Azkaban. Ty nemůžeš skončit v Azkabanu, jsi příliš - "
Znovu zrudl a roztrhal pár dalších lístků. Šelestivý zvuk za Harrym ho donutil se otočit; Petunie skrývající se za stromem ztratila rovnováhu.
"Petty!" řekla Lilly hlasem naplněným překvapením a Snape vyskočil na nohy.
"Kdo teď šmíruje?" křičel. "Co chceš?"
Petunie stála bez dechu, vyděšená, že byla chycena. Harry viděl, jak se snaží vymyslet něco zraňujícího, co by mohla odvětit.
"Co to máš na sobě, mimochodem? řekla a ukazovala Snapeovi na hruď. "Halenku po mamince??"
Ozvalo se prasknutí; větev nad Petuiinou hlavou padala. Lilly vykřikla; větev dopadla Petunii na rameno, ona se zapotácela a propukla v pláč.
"Petty!"
Ale Petunie běžela pryč. Lilly se otočila na Snapea.
"To jsi udělal ty?"
"Ne." Díval se vzdorovitě i vyděšeně zároveň.
"Ale udělal!" odvrátila se od něj. "Udělal! Zranil jsi ji!"
"Ne - neudělal!"
Avšak toto už Lilly nepřesvědčilo; po posledním palčivém pohledu vyběhla z řídkého stromoví za svojí sestrou a Snape vypadal bídně a zmateně…
P.S: Jsou tam překlepy za to se omlouvám
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama